Adventní čas je časem tmy a světla. Světlo v době krátkých zimních dnů působí více než kdy jindy. Světla přibývá pomalu – je v něm vývoj, což odpovídá živé duši dětí.
O Vánocích pak přijde plnost světla.
Lidé citlivě vnímají krátící se den a prodlužující noc. Spánek přírody bereme jako výzvu ke ztišení, zamýšlení a obrácení se do sebe sama.
Současně se při adventní slavnosti vytváříme na zemi spirálu z větviček. Tato spirála, jíž děti se svými rodiči a sourozenci procházejí, aby si v jejím středu zapálily svíčku, navozuje motiv ztišení, cesty, která má být cestou do vlastního nitra, do svých vlastních hlubin. Průvodcem a ochráncem na této cestě spirálou je dětem a jejich rodinám anděl. Ve Svatojánku jsme si adventní slavnost zpestřili tradičními vánočními zvyky a jarmarkem.